icon_white_edit
icon_white_mail
icon_white_search
icon_white_tree
icon_white_home


Palo Alto

  

 

´Palo Alto´ ve španělštině znamená ´vysoký stožár´. ´Palo Alto´ je město na pobřeží Kalifornie a je to jedno ze světových center vědeckého a technického výzkumu. ´Palo Alto´ je umělecký prostor, který vytvořil španělský ilustrátor a umělec Javier Mariscal. Ti, kteří sledují olympijské dění ho jistě znají, je totiž autorem maskota olympijských her v Barceloně v roce 1992 – roztomilého pejska Cobi. No a my co rádi vaříme, ho zase známe jako ilustrátora kuchařky ´1080 receptů´.

 

Mariscal před bezmála 25 lety objevil opuštěný prostor bývalé továrny na vydělávání kůží v barcelonské průmyslové čtvrti Poblenou kousek od pobřeží Středozemního moře a nedaleko známého klubu Hell´s Angels (Pekelní andělé). Rozsáhlý komplex rozpadajících se budov, tovární komín a přílišná blízkost Hell´s Angels – to nevěstilo nic dobrého. Rozmarný umělec se ale rozhodl hned a přestěhoval svůj ateliér do továrních ruin. A místo pojmenoval podle tamního vysokého komína, s odkazem na kalifornské vědecké centrum – Palo Alto. Jeho bratr Santi vzpomíná, že to tam vypadalo jako měsíční krajina; jen prach a sutiny. A dnes?

 

Dnes v Palu Altu sídlí kromě Estudia Mariscal asi dvacítka architektonických ateliérů, fotografických a sochařských studií a dalších uměleckých pracovišť. Obrovské moderní prosklené prostory se ztrácejí pod baldachýnem vegetace. Zkuste si představit tu nejzelenější zahradu plnou bujných popínavých rostlin, které šplhají po bývalých továrních halách do ohromných výšek, velké barevné květy ibišků a růží, omamně vonící jasmín. Zeleninovou zahradu, kde rostou rajčata, papriky, lilky, cukety, mangold, saláty a jahody s všudypřítomnou lichořeřišnicí a občas nějakou palmou či opuncií. Nechybí ani suchomilné rostliny a aromatické keříčky na suchých zídkách a ovocné stromky plné jablek a hrušek. A pak si představte společenský prostor určený pro obědy pod širým nebem, jednání a schůzky nebo na rozjímání nad životem schovaný pod pergolou z vinné révy s chladivým jezírkem na dosah a o pár kroků dál velkou travnatou plochu ve stínu vzrostlých stromů jako stvořenou pro hry, koncerty, pikniky… A v každém koutě lavičku, lavici, židli, křesílko.

 

A jak péče o velikou zahradu funguje? Jsou tu dva sympatičtí zahradníci, kteří prý nestíhají. Ale říkají to s úsměvem na tváři a možná právě nedokonalá péče dodává zahradě na jedinečnosti. Vypěstovaná zelenina se z části prodává a z části se konzumuje v kantýně pro zaměstnance i náhodné příchozí, kde místní kuchaři vaří jídla z celého světa. Prodávané ovoce a zelenina, je sice z větší části přivážena od jiných pěstitelů, vždy je ale dbáno na kvalitu a na ´necertifikované bio´. A je možné, aby sezónní pěstování pokrylo platy dvou zahradníků? Není a nikomu to nevadí. Každý zaměstnanec totiž přispívá troškou svého platu na péči o nádhrné pracovní prostředí a většina pravidelně pomáhá. A máme tu zahradní terapii v praxi, přímo na pracovišti! Nový model? Utopie fungující jen v zadluženém Španělsku? Nebo osvícený Javier Mariscal? A možná bychom hold měli vzdát také zahradnímu architektovi, který má návrh zahrady na svědomí – barcelonskému rodákovi Josému Farriolovi.

Když jsem o Palo Alto našla článek na internetu, říkala jsem si, že to bude zase jedna pořádně nafouknutá bublina, oni totiž ve Španělsku rádi přehánějí. Ve stresu jsem byla o to víc, že jsem na svou dobrodružnou výpravu kromě malé Aniky vzala i svou kamarádku, která přijela do Barcelony na pouhé tři dny a rozhodně nechtěla vidět jen tři palmy a několik kaktusů. Ale stálo to za to.

 

Eklektická směs starého a nového, upraveného a divokého, kontrasty světla, stínu a tvarů i barev. To je Palo Alto, zelená oáza uprostřed jedné málo známé čtvrti Poblenou.